I sny jednou skončí

Omlouvám se.
Tento blog končí. Napořád. Stejně jako Elizabeth, která mi přerostla přes hlavu a co hůř, vzala to nejcennější, co jsem měla. Nebo si to alespoň myslela.
 Omlouvám se, že žádnou povídku už nedokončím. Pokud budu ještě někdy psát, tak pod jinou přezdívkou a někde úplně jinde.
Mám vás ráda, jen... bolí to. Moc. Chci začít znovu. Zkusit to. Dělat věci, se kterými jsem měla začít dávno. Zkusit zapomenout.

Víte, není tu žádné "Always", to měl jen Severus. A já prostě jen dlouho snila a teď se musela probudit. I když to bolí, i když si za to možná i můžu sama. A přitom budu ráda, pokud do své dospělosti neudělám nějakou blbost. Ale kdo ví...

Kruvalská princezna - 29. kapitola

Nálada na dvě věci. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší s tím psaním skončit. I když je pravda, že zrovna princezna... svým způsobem mě drží nad vodou stejně jako vaše komentáře, za které moc děkuji. :)

Ale jinak.. Nechci vás tím zatěžovat, a tak jen příjemné počtení. A přežijte nástup do školy po prázdninách! :)

Večer v Alpách

Klub pisálků podruhé, double drabble na téma "Hele, padá hvězda!". Vlastně poprvé jsem psala 200 slov místo 100. :)

Poslední vlk - 5. kapitola

Omlouvám se, skutečně! Já vím, že to trvalo dost dlouho, ale tak snad... Jo, trochu se nám to zvrtne. A máme tam i jeden sen. Co si o něm tak myslíte? :)

You are mine - 17. kapitola

Asi vás zklamu, moji drazí, ale tato povídka se chýlí ke konci. Tak trochu uvažuji, zda ji stihnu dopsat ještě před lyžákem, kam tak trochu nedobrovolně odjedu 11.1. Ale nebojte, v plánu je už další kapitolová Larry povídka - Do you hear me? Sice z našeho normálního světa, konkrétně ze školního prostředí, ale i tak doufám, že si třeba najde své čtenáře. :)

Ale dnes ještě konec není. A tak je tu pro vás další kapitola, snad se vám bude líbit. Za komentáře budu ráda. :3

Ples

Přišel obrázek, přišla múza a přišla tato povídka. Larry, i když trochu neobvyklá, protože Harry a Louis jsou vlastně Harrietta a Lou, dvě dívky. Takže trochu slaďák na závěr tohoto roku. Příjemné počtení, šťastný nový rok a mějte se krásně. :)

2013. A je to za mnou.

Původně jsem netušila, zda něco takového napsat, ale... Nits mě přemluvila. Navíc musím uznat, že se to hodí jako pauza mezi dopsáním čtenářského deníku na toto poletí a dokončením projektu do biologie na rostlinná pletiva. 

Když se člověk zadíval poprvé na ta číslo 2013, tak trochu se možná i obával, co mu může přinést rok, kde je třináctka. Něco špatného? Zlého? Je pravda, že z historie si na nic velmi tragického nevzpomínám (snad rok 1939, kdy je 39 trojnásobek třináctky, ale nehledejme něco, co nikde není...). A já to přežila. Ve zdraví. Možná to byl pro mě přelomový rok, protože se stalo něco, o čem jsem ani netušila, že je to možné. Začala jsem znovu psát.